Z lidových vyprávění RADHOŠŤSKÉ ĎÚRY VE VYPRÁVĚNÍ První zmínky o používání radhošťských jeskyní člověkem jsou z 15. století. Později se k nim přidružily početné pověsti o pokladech pohanů, o ukryté bájné soše Radegasta, o pokladech zbojníků a konečně i popisující výpravy do podzemí při hledání těchto pokladů. Zlatá Radegastova socha má být údajně ukryta v jeskyni "Volařce", kam ji odnesli pohanští kněží, aby neupadl do rukou křesťanů.  Sochu Radegastovu, která dnes stojí na Pustevnách, vytvořil v roce 1931 frenštátský rodák, Čechoameričan Albín Polášek. Z roku 1830 se dochoval rukopis Jana Šebesty, psaný švabachem na ručním papíře, který popisuje příhody o dobývání pokladu v hoře Radhošti. Je psán lašštinou a začíná takto: "Jdi od Frinštátu na ten virch kery se Okruhlo nazyva od Pusteven k tej Pustevni. Od Pustevně di k polednem okolo štyroch set krokův cesty. Tam přijděš k jednej ďůře neb vchodu do tej skály, ďůra jest mezi velkými kaměňami a peci podobná jest." Dále bylo třeba vlézt do země a putovat podzemní chodbou, až se rozšířila. Když se přišlo mezi dva veliké kameny, které prý byly hladké a podobné tvarem písmeni O, na levé straně byla vyryta znamení. Člověk musel vlézt mezi tyto kamenné desky a po několika sázích cesty našel "ďůru" v podlaze, do které bylo třeba se spustit. Znamením byly zvláštní "dubové huby", které rostly na stěně. Následoval přechod přes sklaní rozsedlinu, kde v podzemí tekla voda a byla zde položena dřevěná lávka. Do žádné ďůry se uže nesmělo nahlížet, jen bylo třeba jít rovně a hlídat znamení napravo a nalevo. Pak už se došlo k jedněm dveřím a nad nimi byl klíč k uzamčené komoře. Po odemknutí se otevřela místnost se čtyřmi sloupy a dokola byla hojnost zlata. Podobně v roce 1913 uveřejnil J.R.Vitásek popis výpravy, které se zúčastnil v roce 1848 jeho otec, hajný z Trojanovic. Tři hledači pokladů se vydali do podzemí vybavení provazem ve dvou klubkách, třemi funty litých "svěc" a za dva rýnské měli "šajnu". Ďůry jim pomohl najít ogar od Valchařů. Dostali se až do velké síně v podzemí. Nějaký Šaron měl s sebou tlustou knihu s popisem cesty. Bohužel přes hučící podzemní bystřinu se dále nedostali. Buk silný jako mužské stehno byl položen z jedné strany na druhý břeh, ale když na něj šlápli, praskal, byl notně zeslaben hnilobou. Tak se museli s nepořízenou vrátit. Ve skutečnosti v oblasti hřebenu Radhoště a Pusteven jsou na jižních a jihovýchodních svazích v několika místech terénní deprese, které na povrch vystupují jako pískovcové skalky, místy jsou mísovité propadliny jako preudozávrty. Asi 250 metrů od rozhledny Cyrilka těsně pod cestou je vstup do rozsáhlého jeskynního systému, podle posledních zjištění dlouhého 370 metrů. Největší dutina má rozměry 6x3 metry, velká část chodeb je labyrintově uspořádána. Jeskyně Volařka při turistické cestě do Rožnova začíná 3,5 metru dlouhým svislým sestupem a končí krátkými několikametrovými chodbami v neprůchodných komínech a zásypech. Poměrně malé jeskyně Černá hora, na Záryjích, Biskupovka I., II., Raichova díra, V kapradí a Šampiónka se v pověstech vůbec neuplatnily. Radhošť byl dříve znám též jako proslulé místo sabatů čarodějnic. Slétaly se sem na Skalíkovu louku a o filipojakubské noci prováděly svoje pekelné reje. Troje podzemní chodby, zvané též "ďůry", údajně vycházejí z Radhoště k Velehradu, k Jablunkovu a Turci.   (Z knihy Pověsti a legendy Moravy a Slezska - Jiřina a Jaromír Poláškovi)     SIROTEK V RADHOŠTI Ve vesnici Dolní Bečvě u paty travnatého Radhoště žil za starodávna Hansa, člověk chudobný, který ze skrovného výdělku živil mimo čtyři vlastní děti ještě desetiletého synáčka po svém nebožtíku bratrovi. Žili ve veliké nouzi a bídě, a tak Hansa, aby měl více pro vlastní děti, ubíral na stravě svému synovci. Hoch přesto měl svého strýce rád a ochotně vykonával všechny práce ve stavení i na poli, které mu nakázal. Jednou v zemi nastal veliký hlad, na poli se nic neurodilo a Hansa se svými dětmi vstával od stolu nenasycen a tu započal ubohého Michálka považovat za jedlíka zbytečného, vyžíravého, který je na škodu hospodářství. Pod záminkou, že se z nouze dal na hledání pokladu, zavedl jej s sebou do jeskyní v Radhošti. V mnohonásobném klikatém bludišti uvnitř hory chlapec na něj čekal a netušil, jaký ukrutný konec života mu strýc uchystal. Michálek zůstal ve tmě sám, bez louče, pod chatrnými žebříky a nadarmo se pokoušel vyjít z podzemí. Naříkal v hlubokých rozsedlinách, lezl po čtyřech a hmatal ve tmě před sebou. Najednou mu noha uklouzla a padal do hlubiny, chytal se všeho, až se zastavil na nějaké stěně o výčnělky a dva z nich ulomil. Opatrně vylezl a špice, které stále držel v ruce, vstrčil do tlumoku. Nenašel cestu přes hučící podzemní řeku, srdnatě do ní skočil a přeplaval na druhou stranu. Po delším čase konečně našel cestu ven na světlo boží. Michálek bloudil krajem od jedné vesnice ke druhé a nikde nechtěli otrhaného chlapce přijmout, až zabloudil do jednoho hradu, kde přebýval neženatý a přívětivý hradní pán. Michálek vyžebral od kuchaře kousek chleba a seděl na velikém kameni na dvoře a z mošny vytáhl velký zavírák, kterým si ukrajoval sousta. Při tom mu vypadly na zem ty dvě špice, které předtím ulomil v Radhošti. Hradní pán jej pozoroval a zpozorněl, když se špice zlatě zaleskly. Nechal si hocha zavolat a ten mu povyprávěl celý svůj příběh a také, jak nabyl ty špice, které byly z ryzího zlata. Pán si jej nechal na hradě a nechal jej vycvičit ve všech rytířských dovednostech, a nemaje žádné svoje dítě, začal jej za vlastního považovat. Po smrti svého pěstouna se Michal stal dědicem jeho majetku a velmi zámožným člověkem. Jedenkráte stál u okna na náhradí a díval se do nádvoří. Tu uzřel starého nemocného člověka, jen zčásti zahaleného do roztrhaných hadrů, jak žebrá na mostě před hradem. Nechal jej přivést do hradu a poznal strýce Hansu. Chudák mu děkoval za milosrdenství a vyprávěl, jak přišel do dluhů, chalupu musel prodat a žil bídně v chlévě u svého kmotra, než ho vyhnali z domu. Tři děti mu zemřely na neštovice a ze čtvrtého se stal lump a vyvrhel. Michal mu podal nůž zavírák, aby si mohl k polévce přikrojit chleba. Tu strýc Hansa poznal svého nevlastního synka a děkoval Bohu za to, že mu nedal zhynout v Radhošti, kam ho před lety proradně zavedl.  (Z knihy Pověsti a legendy Moravy a Slezska - Jiřina a Jaromír Poláškovi)      (Radhošťské ďúry ve vyprávění) (Sirotek v Radhošti) (Čertův mlýn v Radhošti)  (Černokněžníci v Radhošti) (Poustevník na Radhošti) (Poklad v Čeladné) (Čertovy mlýny u Čeladné) (Právo první noci) (Tajné chodby v Kunčicích) (Zázračné studánky) (Poklady v dolinách) (Když dva umějí víc než chleba jíst) Zpět